2013 Tábor Hájenka

Letošní tábor se nesl v duchu indiánských pokřiků a tanců. Našeho tábora se zúčastnily dva kmeny Huróni a Apači. První den se indiáni nechali potetovat příslušným znakem. Každé ráno se všichni přivítali s maskotem Indiánkou a zatančili si ranní taneček, potom se rozdělili do dvou kmenů a rozcvičku si užili odděleně. Větší kmen šel pobíhat a skákat do lesa, mladší Apači cvičili na louce za hájenkou. Před obědem se většinou věnovala celá indiánská vesnice rukodělné činnosti. Děti si za pomoci maminek vyráběly různé části oděvů, totemy vlastní i společné a různé jiné přírodní indiánské věcičky. Oběd nám každý den znepříjemňovaly útočné vosy, takže tato část dne byla asi vždy nejnáročnější. Po obědě jsme četli indiánské pohádky a hráli maňáskové divadlo uvnitř v hájence, takže si děti trochu odpočaly. Odpoledne se vyráželo pravidelně do lesa. Tam jsme hráli různé hry. Jeden den za námi přišel i koník, který všechny odvážné povozil. Největším překvapením byl v podvečer návštěvník z neznámého kmene, který přijel na velkém jezdeckém koni. Koníka nám samozřejmě taky půjčil na svezení. Uprostřed týdne byli indiáni pomalováni válečnými barvami na obličej. Na žádnou válečnou stezku jsme se ale v nesnesitelném vedru nevydávali, větší kmen zvládl jen výlet z kopečka na jezero ,,Titikala“. Poslední den si všichni vyzkoušeli své dovednosti při olympiádě. Nechyběla i závěrečná odměna – krásná indiánská píšťalka.

Přes všechny přírodní útrapy a nástrahy, v tomto případě vosy a vedro, si všichni tábor ve zdraví užili a odnesli si spoustu zážitků, výtvorů a nových podnětů.

A na závěr naše Indiánská píseň:

Indi, indi, indi, indi, indiáni jdou,  

halí, haló, indiáni jdou.

My se, my se, my se, nebojíme se.

Halí, haló, nebojíme se.

Šel první, šel druhý, šel třetí indián,

šel čtvrtý, šel pátý, šel šestý indián,

šel sedmý, šel osmý, šel devátý indián

a ten poslední byl desátý.

Uvaaaaaááááá.