12.4.2013 - O neposlušných kůzlátkách
Dnes jsem si na pohádkovou dílničku vybrala nové loutky a to mámu kozu, kůzlata, kováře, pekaře a vlka. Už víte co jsme dnes hráli za pohádku? Ano... O neposlušných kůzlátkách.
To vám jednou žila v chaloupce u lesa máma koza. Ta měla tři kůzlátka. Trochu neposlušná, skotačivá, veselá a hravá. Maminka musela občas odskočit pro trávu, pro jetel a i tentokrát vyrazila na čerstvé zelené krmení. "Nikomu neotvírejte, potuluje se tu zlý vlk" říkala kůzlátkům máma koza. Kůzlátka přikývla, mek, mek a maminka mohla vyrazit. Zanedlouho přišel k chaloupce hladový vlk. Buch, buch, buch: "Kůzlátka děťátka, otevřete vrátka, vaše maminka přišla, trávu vám přinesla". Ale kůzlátka neotevřela. "Naše maminka má tenčí hlásek". Vlk naštvaně běžel za kovářem, aby mu jazyk upiloval. S vybroušeným hlasem znovu vlk prosí kůzlátka: "Kůzlátka děťátka, otevřete vrátka, vaše maminka přišla, trávu vám přinesla." Kůzlátka už, už chtěla otevřít, ale ještě chtěla vidět kopýtko. Vlk ukázal černou tlapu, kůzlátka se lekla a neotevřela. Tu běžel vlk za mlynářem, aby mu na kopýtko dal těsto a moukou je obarvil. Takto vyzbrojen utíká vlk za kůzlátky. "Kůzlátka děťátka, otevřete vrátka, vaše maminka přišla, trávu vám přinesla." Když vlk ukázal bílé kopýtko, kůzlátka uvěřila, že je to jejich maminka a chystala se vlkovi otevřít. V tu chvíli se však naštěstí od lesa vracela máma koza. Jak uviděla vlka, nabrala ho na rohy a vlk pelášil zpět do lesa. Na slabší si troufal, ale s mámou kozou nechtěl mít nic společného. Když to kůzlátka viděla, měla radost, že se maminka tak brzy vrátila. Už věděla, že nesmí nikomu cizímu otevřít.
V dílničce jsme si vyrobili ozdobu na dveře do "chaloupky". Může to být také klepadlo, nebo věšák na dětské výtvory. Potřebovali jsme akrylové barvy, štětce, dřevěná ramínka, dřevěné kolíčky, bužírku, ozdoby s mosgumi, tavnou pistoli. Dětské výtvory byly opravdu krásné a inspirativní.
Nakonec jsme si pohádku zahráli ještě jednou a to ve verších: 2013-04-12-O-neposlušných-kůzlátkách.doc (29 kB)
Tentokrát loutky drželi naši malí človíčci.