20.2.2012 - O kohoutkovi a slepičce
Ve středu 20.února 2013 od 10h dopoledne patřil prostor mateřského centra Človíček opět pohádce. Zasněžená krajina nám dělala příjemnou kulisu k vyprávění, tentokrát jsme se podívali, jak to bylo s chamtivým kohoutkem a dobrou slepičkou. Vzhledem k tepelné nepohodě v tělocvičně, ve které se obvykle pohádky odehrávají, jsme pro tuto pohádku změnili jak jeviště, tak hlediště. Změna byla od dětského publika přijata, mohlo se začít hrát.
Kohoutek se slepičkou se prochází po lese a hledají jahody. Mají mezi sebou dohodu, že se vždy o nalezenou jahodu rozdělí. Kohoutek ji však poruší a jahoda mu zaskočí v hrdle. Obětavá slepička běží pro pomoc. Studánko "dej vody mému kohoutkovi, leží tam v oboře nožky má nahoře, bojím se, bojím, že umře" Ale nebylo to tak jednoduché, studánka nechtěla dát vody slepičce, dokud ji nepřinese od švadlenky šátek a švadlenka chtěla střevíce a tak to šlo pořád dál. Švec štětiny od prasátka, prasátko misku hrachu od mlynáře, mlynář džbán smetany od kravičky, kravička čerstvou trávu od louky, louka rosičku, naštěstí se slitovalo nebe, dalo rosy louce a slepička tak mohla přinést každému co chtěl a nakonec tak kohoutka zachránit. Kohoutek slíbil, že už nebude tak lakomý a sobecký, a že vždycky o všechno rozdělí, tak jak měli spolu dohodnuto.
V dílničce jsme si vyrobili taky opeřence, byli to ptáčci a ne v lese na jahodách, ale v krmítku. Děti si z novin vystříhaly nebo vytrhaly krmítko. Po nalepení na barevnou čtvrtku, přidaly krmení (obarvená rýže), a z kousků krepového papíru přilepily sněhové vločky, koule, zkrátka spousty sněhu. Aby bylo krmítko dokonalé, vybarvily si a přilepily papírového ptáčka, který se hladově pustil do zrníček:-) Děti si domů odnesly nejen krásný obrázek, ale také inspiraci jak se o ptáčky v zimě starat.
Lektorka Martina Tinková
1. Už se nemůžeme dočkat pohádky
2. Kohoutek a slepička hledají jahody
3. Vyrábíme ptáčky v zasněženém krmítku
4. Hlavně nezapomenout přilepit ptáčkům krmení
5. Ptáčky pěkně vybarvit
6. Všichni v pilné práci